Podobnost výrobků a služeb

Pravděpodobnost záměny ochranných známek je vyloučena ve všech případech, kde podobnost výrobků či služeb nelze vyslovit. Míra nutné podobnosti pro vyloučení označení ze zápisu pro takto podobné výrobky či služby pak závisí na dalších kritériích, mezi něž patří zejména podobnost samotných označení.[1] Soud v případu Canon již dříve konstatoval, že menší stupeň podobnosti výrobků může být kompenzován větší podobností ochranných známek a naopak. Podobnost výrobků a služeb je pak odvozena na základě zhodnocení řady faktorů, mezi něž patří například povaha zboží, jeho účel, distribuční kanály, způsob užívání, atp. Při určování podobnosti výrobků a služeb nesmí být přihlíženo k podobnosti mezi označeními. Teprve až na základě zjištění týkajícího se podobnosti obou kritérií lze vyslovit závěr o pravděpodobnosti záměny. Spotřebitel zároveň musí nabýt přesvědčení, že výrobky nebo služby mohou pocházet od stejného nebo ekonomicky provázaného podniku.

Z důvodu právní jistoty musí existovat absolutní hranice podobnosti mezi dvěma výrobky/službami. Tuto hranici lze vymezit pomocí vodítka založeného na předpokladu, že jsou-li označení totožná a veřejnost může nabýt přesvědčení, že výrobky nebo služby mohou pocházet od stejného nebo ekonomicky provázaného podniku, pak jsou takové výrobky a/nebo služby podobné. Závěrem Úřadu musí být vždy konstatování, že jsou buď podobné, a do jaké míry, nebo podobné nejsou. Informace o stupni podobnosti je s ohledem na možnou kompenzaci podobnosti označení velmi důležitá. V pochybnostech musí Úřad zkoumat, zdali mezi výrobky a/nebo službami existuje nějaké pojítko, a případně jak je silné. V následujícím textu se proto budu blíže zabývat rozborem faktorů, které by měly být zohledněny při posuzování podobnosti. Určitou nápovědou o podobnosti výrobků a služeb je Niceské třídění, které ovšem slouží pouze pro administrativní účely, tedy pro lepší orientaci při jejich porovnávání. Podobnost výrobků nebo služeb není vyloučena skutečností, že jsou zatříděny do jiných tříd. Průzkumový referent by proto měl zkoumat vzájemný vztah všech položek seznamu. Opominout by neměl ani zvláštnosti příslušného teritoria a zvyklosti relevantní veřejnosti.



[1] Srov. odstavec 22 rozsudku ESD v případu Sabèl.